Snowboard 4EVER na Blog.cz

Chtěla bych vás poprosit, kdo víte nějakej dobrej skiareál, prostě cokoliv kde se dá jezdit, tak mi hoďte odkaz nebo jenom název a kde to je do komentářů, já se pokusím udělat nějakej přehled tak jako sem dělala o Lipně. Prostě napiště cokoliv co vás napadne. Třeba kam jezdíte vy nebo prostě jenom co vás zaujalo.

Jinak mě ještě napadá, že zahraniční skiareály asi ještě dávat nebudu, snad jen ty hodně blízko u hranic, ale ještě se uvidí. Jelikož asi nebudu mít sílu překládat z frániny třeba, páč to fakt ne-e, páč fráninu nemám, ale tak uvidíme co se dá dělat! Ale byla bych radši, kdybyste psali spíš jen areály u nás v ČR.

Ještě uvažuju o vážné změně designu, jelikož s emi nějak nelíbí to záhlaví a celkově je to už moc okoukaný, ale ještě uvidíme, jestli vůbec bude čas a nálada něco měnit!

Tak prknu zdar!

...a P.S. PIŠTĚ KOMENTÁŘE!!!!!

-->Terezka<--

Takže tady vám hodim dva články dohromady, jelikož sou oba docela krátký. Článek je doplněnej i o několik obrázků, ale nejsem si jistá, jestli vůbec půjdou otevřít, tak kdyžtak se omlouvám. Tak už klickink --> Celý článek =o)

Momentálně jsou v článku nějaké chyby (viz. druhá polovina-špatné pozadí), ale nejde mi to nijak spravit, tak to zatím nějak překousněte, já se to pokusím časem nějak dát do pořádku. A jelikož mi to takhle už začíná blbnout i u dalších článků, takže pro dnešek už jen dopíšu tohle, ještě vám sem něco hodím a nechám toho.

--> Terezka <--

Takže tady návod, jak zjistit, kterou nohu dát dopředu a co s tím pak dál...jinak já osobně budu nejspíš "Goofy", páč když padám, tak před sebe cpu pravou nohu. Ale nevěřte těm "pověrám", že když je někdo pravák, bude mít nutně přední nohu levou a naopak. Však tohle píše živoucí důkaz toho, že to ne vždycky musí být pravda- jsem pravák a Goofy (pravá noha vepředu) =o) jinak sem takhle "divná" a "vybočující" skoro pořád =D i odrazovou nohu mám pravou! Ale tak už dost keců!

Předtím, než se s prknem vydáš na sníh, musíš mít správně nastavené vázání - čili musíš vědět, jakou nohou budeš jezdit dopředu. Budeš-li jezdit dopředu pravou, je to postoj GOOFY, budeš-li jezdit dopředu levou, je to postoj REGULAR.

Takže v několika následujících článkách vám velice ráda přiblížím vše okolo teorie jízdy...praxe už je jen a jen na vás. Text jsem shledala více než srozumitelným a...prostě dost dobrý! Mimochodem, vše z jedný super stránky...zdroj tam bude =o) Takže tady to je!

Pokud umíš jezdit na lyžích, předtím než začneš absorbovat následující informace a zkoušet se postavit na snowboard, zapomeň na chvíli, že lyže vůbec existují. Pokud na lyžích nejezdíš, vůbec to nevadí, spíše naopak. Technika jízdy na prkně je totiž trochu o něčem jiném než lyžování a vnášením některých technických prvků z lyžování do výuky na snb si můžeš dost komplikovat situaci.

Jinak dále klick --> Celý článek

Tak je tu zase zima a mě napadlo, tenhle blog zase znova rozjet. Moje vášeň pro prkno se opět zapálila, když sem dneska uviděla v obchodě naprosto dokonalý prkno a zapsala se na kurz snowboardingu. Snad bude sníh a naši mi to dovolej tam jet...=D

Doufám, že se ke mě s radostí a zapálením přidá i "můj milý taťka" Peťulka a že nás tu budete navštěvovat a psát komentáře. Toť ode mě asi pro dnešek vše...ikdyž...vlastně asi možná ani ne...

-->Terezka<--

Evropa byla tradiční baštou lyžování a nový zimní sport to v tomto konzervativním prostředí neměl jednoduché. O tom, kdo ve skutečnosti stojí za propagací snowboardingu v Evropě, koluje mnoho zvěstí, takže zásluhy za jeho počátky nelze pravděpodobně připsat jedné konkrétní osobě. Snowboard byl poprvé v Evropě spatřen někdy ke konci sedmdesátých let minulého století, a to ve Francii.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let si několik průkopníků skateboardingu přivezlo ze Spojených států první snowboardy značky Winterstick. Nikoho jiného však jízda na prkně bokem zatím moc nenadchla.

V roce 1980 se ve francouzském Les Arcs objevil Paul Loxton, Australan žijící ve Spojených státech, a přivezl s sebou i několik dalších prken Winterstick, která měla patku vykrojenou do tvaru vlaštovčího ocasu. Do Francie ho pozval Alain Gaymard, zástupce střediska Les Arcs pro styk s veřejností a zároveň jeden z prvních velkých fandů snowboardingu. Následující rok pozval Gaymard i celý americký Winterstick Snowboard Team, aby se s několika místními nadšenci do snowboardingu zúčastnil otevření nové části střediska Les Arcs 2000. Mezi místními byl i tehdy dvaadvacetiletý Régis Rolland, který se snowboardingu nepřestal věnovat ani po odchodu Američanů. Během krátké doby se v jízdě na prkně zdokonalil natolik, že ještě ve stejné sezoně mu Gaymard nabídl spolupráci v promofilmu pro Les Arcs s názvem Ski Espaces. Byl to jeden z prvních filmů, kde byl snowboarding zachycen. V roce 1983 pak stejný filmový štáb, v čele se slavným filmovým tvůrcem Didierem Lafondem, natočil film Apocalypse Snow. Komedie, kde snowboardistu (Régis Rolland) pronásleduje banda zlomyslných lyžařů, měla ohromný úspěch. V letech 1984 a 1986 následovala pokračování Appocalypse Snow 2 a 3. Jejich úspěch byl ještě větší a Rolland se stal symbolem tohoto mladého sportu.

Zatímco se několik soukromých výrobců snažilo prosadit na trhu se svými podomácku vyráběnými prototypy prken, některé menší firmy se rozhodly přejít k sériové výrobě, což se brzy ukázalo jako správný krok. Prvními evropskými průkopníky byli José Fernandéz a Antoine Massy, kteří se pustili do navrhování a výroby snowboardů Hooger Booger. Jak se trh pomalu rozvíjel, postupně se začaly objevovat i první specializované prodejny, kde se vedle patnácti evropských značek daly koupit i první značkové snowboardy dovážené ze Spojených států. V roce 1984 si jízdu na snowboardu poprvé vyzkoušel i Jean Nerva, budoucí ikona evropského alpine snowboardingu.

S rokem 1985 se na evropském trhu začaly objevovat první snowboardy s kovovými hranami a svou premiéru měl také první model freestylového prkna, který nesl jméno Terryho Kidwella. Poměrně široká škála nabízených snowboardů vedla k prvním souhrnným testům, které poprvé uveřejnil francouzský Ski Magazine. Firma Hot Snowboards se na trhu uvedla revolučním modelem One Sixty - prvním snowboardem s parabolickým sidecutem. Ovlivnil tím celý následující vývoj snowboardů i lyží. Téměř všichni výrobci se tohoto geniálního vylepšení chytili.

Od roku 1987 popularita snowboardingu nezadržitelně rostla. V mnoha lyžařských lokalitách se však na snowboardisty dívali jako na nevkusně oblečené rebely a na vlecích a lanovkách s nimi stále nepočítali. I přesto se začaly organizovat první národní soutěže a ve většině alpských zemí začaly vznikat první oficiální snowboardové asociace, mnohdy přidružené k již existujícím lyžařským klubům a institucím.

V roce 1992 se na pultech francouzských novinových stánků objevil první evropský čistě snowboardový a dodnes vycházející časopis SnowSurf, za jehož vznikem stál Denis Bertrand a světoznámý fotograf Vianney Tisseau. Zanedlouho následovaly i další časopisy, jako např. německý Monster Backside Magazin, který dnes známe pod názvem Snowboarder MBM. Ve švýcarském Svatém Mořici a v italském Livignu se odehrály vůbec první světové šampionáty pořádané v Evropě.

Utkalo se na nich více než sto závodníků ze sedmnácti zemí. Vůbec poprvé v Evropě zde byla zařazena do programu i U-rampa a tři Američané (Terry Kidwell, Craig Kelly a Bert Lamar) předvedli udiveným divákům, že na snowboardu se dá dělat mnohem víc než jen zatáčet.

Na počátku devadesátých let majitelé skiareálů začali cítit zisk, který by mohli ze snowboardingu mít. Nejen že zrušili zákazy přístupu snowboardistů na svahy, ale začali se zajímat i o budování U-ramp. Evropský freestyle se tak mohl začít rozvíjet. Alpine snowboarding měl však stále navrch a jména jezdců jako Peter Bauer, Jean Nerva, Serge Vitelli nebo Denis Bertrand byla v této disciplíně světovými pojmy.

Evropský snowboarding se stále výrazněji dělil na tři disciplíny: alpine, freestyle a freeride. Freestyle začínal získávat na vážnosti, ale alpine si stále udržoval své výsadní postavení hlavní soutěžní disciplíny. Freestyleři byli tehdy ve fázi, kdy hledali nejrůznější možnosti oživení své disciplíny. Ve snaze o inovaci si začali například různě ořezávat a jinak upravovat boty, vázání i prkna.

V roce 1993 zorganizovala mezinárodní snowboardingová federace ISF (International Snowboarding Federation) první oficiální světový šampionát v rakouském Ischglu, jehož se zúčastnilo více než 240 závodníků z dvaceti zemí. Světová lyžařská federace FIS (Féderation International du Ski) se chtěla na vývoji snowboardingu rovněž nějakým způsobem podílet a získat tak pro sebe příjmy s tím spojené. Proto v polovině devadesátých let vytvořila vlastní světový pohár, ačkoliv ISF již dávno jednu dobře organizovanou sérii závodů pořádala. Většina závodníků sice podporovala ISF, ale FIS byla díky svým vazbám na mezinárodní olympijský výbor tou organizací, která měla rozhodnout o případné účasti jezdců na olympiádě.

Snowboarding byl na olympijských hrách jako ukázkový sport poprvé zařazen v Lillehammeru v roce 1994. O čtyři roky později na ZOH v Naganu už byl oficiálním sportem. Kolem her však vládla velice napjatá atmosféra. Velká část profesionálních jezdců v čele s Terjé Haakonsenem totiž hry bojkotovala. Podle tohoto jezdce se hlavní myšlenka snowboardingu a olympijských her nemůže nikdy sloučit. Složitá situace se nevyřešila ani na ZOH v Salt Lake City, kam opět velká část světové snowboardové elity nenastoupila. Přesto se snowboarding stal druhou nejsledovanější disciplínou celých her a je nutno uznat, že kvalita organizace i úroveň závodu v U-rampě byla opravdu vysoká. Mnoho lidí předtím o snowboardingu určitě slyšelo, ale ještě nikdy nemělo tolik lidí možnost ho zhlédnout na takové úrovni jako právě v Salt Lake City.

Problém existence dvou světových snowboardových organizací se nevyřešil ani v roce 2002, kdy ISF z finančních důvodů zanikla, protože se již s FIS, za níž stojí řada vlivných sponzorů a mediálních konexí, nemohla déle srovnávat. Hned na podzim stejného roku si snowboardisté založili novou organizaci - TTR Society (Ticket To Ride), která od té doby každoročně, a nutno říci že stále úspěšněji pořádá svou vlastní sérii profesionálních závodů - TTR World Snowboard Tour, sdružující nejvýznamnější nezávislé snowboardové akce celého světa. Tento šampionát je pro řadu vynikajících profesionálních jezdců alternativou závodů organizovaných lyžařskou federací. Stále jí však chybí ucelený a přehledný systém výkonnostního postupu od amatérů k profesionálům. I ten se však každým rokem vylepšuje.

Poslední ZOH však přece jenom přinesly jisté usmíření znesvářených stran. Díky tomu, že nastupující generace jezdců se již tolik neohlíží za minulostí, že postoj organizátorů FIS závodů se také trochu změnil a důležitost závodu takového formátu, jakými jsou olympijské hry, je pro sponzory jezdců také nezanedbatelná, objevila se na turínské startovní listině světová snowboardová špička. Ti nejlepší pak celému světu předvedli, na jak vysoké a profesionální úrovni vrcholový snowboarding je.

Rok 1993 zanesl snowboarding i do měst. Vůbec první snowboardový závod v centru města se konal v listopadu v Paříži, na náměstí mezi Trocadérem a Eiffelovkou. Na dovezeném sněhu zde vyrostla trať pro paralelní slalom. Freestyleři byli pozváni pouze pro ukázku. Pokud Paříž dala přednost alpinu, Innsbruck si pak pro svou první city show, dodnes pořádanou pod názvem Air & Style, vybral freestyle. Šlo o první obrovský Big Air Contest uprostřed města.

Několikanásobný vítěz US Open Andy Coghlan mezi slalomovými brankami na šampionátu v roce 1985

Foto: (C)2006 Burton Snowboards

Jake Burton dovádí na jednom ze svých prvních modelů Perfomer z roku 1983

Foto: (C)2006 Burton Snowboards

Skupinové foto z letního soustředení Burton týmu na rakouském ledovci Stubai, 1988

Za vynálezce snowboardingu je obecně považován Američan Sherman Poppen, který v roce 1965 sešrouboval lyže k sobě, čímž podle svých slov vytvořil sněžný surf. Cesta ke skutečnému snowboardu však nebyla zdaleka jednoduchá.

Sherman Poppen žil se svou rodinou v městečku Muskegon v Michiganu. Byl právě štědrý den roku 1965. "Moje žena byla tenkrát těhotná, a chtěla abych vzal naše dvě dcery ven a nějak je zabavil, jinak že se z nás doma zblázní", vzpomíná Poppen. A pokračuje: "Vždycky jsem obdivoval surfaře a jejich jízdu na vlnách, nikdy jsem to však bohužel nezkusil. Když jsem tenkrát kouknul na čerstvě zasněžený kopec za naším domem, uviděl jsem v něm obrovskou vlnu a řekl jsem si - proč by to nešlo na sněhu?".

Jak tak přemýšlel, vzpomněl si na svoji dceru, jak se nedávno pokoušela bokem postavit se na sáňky aby na nich mohla jet ve stoje. Šel do garáže, tam vzal dvě lyže a pomocí desky je sešrouboval k sobě. A první surf na sníh byl hotový. Během pár dní už u Poppenů škemraly všechny děti ze sousedství, aby jim Sherman taky takový "Snurfer", jak svému vynálezu, který dostal jméno spojením slov "snow" a "surfer", říkal, vyrobil. O šest měsíců později byl zájem tak veliký, že Poppen svůj nápad prodal firmě Brunswick Manufacturing. Ta během následujících deseti let vyrobila snurferů více než milión a s úspěchem je prodávala v síti sportovních obchodů a v hračkářství po celých Spojených státech.

Stejně jako u každého jiného převratného vynálezu i okolo vzniku snowboardu existují dohady a spekulace. V Evropě jsou znýmy zprávy o vojácích, kteří za první světové války sjíždějí zasněžené svahy na prkně ze sudu, stojíce na něm bokem. V USA byl nedávno objeven filmový materiál z roku 1939, na kterém se objevuje elegantně oblečený muž jménem Vern Wicklund, také jedoucí v postoji bokem na zvláštně upravených saních, na malém kopci u Chicaga. Wicklundovi potomci dokonce nedávno zveřejnili stejně staré potvrzení patentního úřadu o originálním vynálezu jejich předka. Tento fakt je sice pro hledání historie vzniku snowboardingu důležitý, pokud jde však o jeho rozšíření mezi veřejnost, byl Poppenův Snurfer mezníkem.

Ani Jake Burton Carpenter, zakladatel Burton Snowboards, se netají tím, že na počátku jeho snahy o výrobu snowboardů byl Snurfer. Stejně tak i Dimitrij Milovich, který stál u vzniku Wintersticks Snowboards a Chris Sanders zakladatel další, dnes už legendární firmy Avalanche Snowboards. Právě firmy Burton, Wintersticks a Avalanche byly prvními, které se na přelomu 70. a 80. let začaly na východním pobřeží USA naplno věnovat vývoji a výrobě snowboardů. Nedlouho potom se na západním pobřeží objevil další z průkopníků snowboardingu - Tom Sims se Sims Snowboards.

Počátkem osmdesátých let obletěla svět filmová trologie "Apocalypse Snow", ve které nejde o nic jiného, než že francouzký

Tak vypadal snowboardový pravěk. Pomocí šňůry připevněné ke špičce prkna měl jezdec lépe udržet stabilitu a směr jízdy

Foto:

jezdec Régis Rolland, coby "hodný snowboarder" zkušeně uniká nástrahám "zlých lyžařů". Od té doby se téměř ve všech filmech o lyžování, objevují jako rarita i snowboardisté surfující v prašanu. Snowboarding se začíná prosazovat i v tištěných médiích v podobě fotografií a článků v nejrůznějších publikacích a časopisech o skateboardingu, surfingu a lyžování.

Dalším zlomem v historii snowboardingu byl rok 1985, kdy se na americkém trhu objevil časopis "Absolutly Radical" - první výhradně snowboardingový magazín předvídavého vydavatele Toma Hsieha. Tou dobou už v USA existovaly desítky výrobců snowboardů, kteří v novém sportu objevili obrovský potenciál. O šest měsíců později změnil Hsieh jméno časopisu na "International Snowboard Magazine", aby zmírnil už tak dost "radikální" image snowboardingu a zpřístupnil ho širší veřejnosti.

Ve stejném roce, tedy 85', objevil kouzlo jízdy bokem i britský superagent James Bond, když si ve filmu "A View to a Kill" (u nás známe tento snímek pod názvem "Vyhlídka na smrt") zachránil život tím, že na snowboardu uprchl ruským hrdlořezům. V poslední snowboardové scéně filmu, Bond v plné rychlosti přejíždí po hladině ledovcového jezera do bezpečí, což jeho lyžemi vybavení pronásledovatelé nezvládají a utápí se v ledových vodách horského jezera. Za Rogera Moora alias Jamese Bonda však při natáčení na prkně jezdili američtí snowboardisté Tom Sims a Steve Link.

O dva roky později začíná pravidelně vycházet dodnes úspěšný "Transworld Snowboarding Magazine". Po roce 1990 už podobné, výhradně snowboardové magazíny vycházejí téměř ve všech zemích Evropy, v Kanadě, v Japonsku, v Austrálii i na Novém Zélandu. Skupinky nezávislých amerických filmařů vydávají první snowboardová videa jako "Snowboarders in Exile" a "Totally Board". Pozadu nezůstává ani Burton a ve stejný rok uvádí "Winter Waves and Chill".

A lyžaři se pomalu začínají divit, kde že se všichni tihle snowboardisté tak najednou vzali. Pro většinu z nich to byla jen banda špinavých pankáčů a chuligánů ve vytahaných hadrech, kteří si ničeho neváží a tropí kolem sebe nevídaný rozruch. V tom je v roce 1994 bohužel podpořil i uznávaný americký deník "American Journal", který v jednom ze svých článků nazval snowboardisty těmi "co v zimních střediscích naschvál srážejí lyžaře k zemi jak kuželky při bowlingu". Ironií však je, že týž rok, přesně 5. května, se na titulní straně dalšího významného deníku - "Wall Street Journal" - píše o snowboardingu jako o nejrychleji rostoucím sportu, s 50% meziročním nárustem počtu jeho vyznavačů. O den později se firma Ride Snowboards stala první čistě snowboardovou firmou, která vstoupila na akciový trh a hned během prvního dne obchodování na New Yorkské burze získala za své akcie 5,75 miliónů dolarů!

Ani to však nic neměnilo na tom, že byl snowboarding v mnoha amerických resortech v první polovině 90. let stále zakázán. Ve snowboardistech všichni stále viděli jen ty, kteří jezdí příliš rychle a příliš nebezpečně, předbíhají ve frontách a nerespektují pravidla. Situace se během následujících let, hlavně díky dohodám a pochopení, ale také díky lobbingu snowboardových firem nakonec přece jen zlepšila a snowboarding je dnes až na pár konzervativních výjimek akceptován ve většině zimních středisek na území spojených států. Těmi výjimkami jsou dodnes resorty Alta a Deer Valley v Utahu, Taos v Novém Mexiku a Mad Glen River ve Vermontu. Park City v Utahu - další známý odpůrce snowboardingu - musel svůj boj vzdát po přiklepnutí zimní Olympiády 2002.

O snowboardingu v Evropě a jaký vliv měly na jeho vývoj Olympijské hry si přečtete v ABC č.6.

Burton Team na mistrovství US Open v roce 1985

Peťulka